KOLIZE

20. února 2017 v 0:00
I.
v poslední době mám únavné sny: většinou se týkají mého drahého S., což je vskutku zvláštní. je totiž už dlouhou dobu mrtvý - ale rozhodně ne zapomenutý, čímž si vysvětluji přítomnost jeho ducha v mých nočních vidinách. jsou si navzájem velmi podobné; většinou se mi zdá, že mě drží za ruku, hlavu skloněnou v pokorném tichu. viděla jsem ten samý moment už tolikrát, že mám do očních víček vtisklou čerň jeho vlasů a med jeho hlasu; pamatuju si na nohavice jeho kalhot, které jsou potříštěny blátem a čerstvou krví. pamatuju si, že za dlouhými nehty má zaryté kusy cizí kůže.

v mých snech je jeho role velmi jednoznačná - je jediným svědkem mé pomalé smrti. sedí vedle mého nehybného těla na zrezivělé posteli v bytě, který kdysi byl naším domovem. dosud si nad tím lámu hlavu, protože netuším, proč se zrovna on rozhodl být přítomen posledním chvílím mého života: vždyť je to něco, co jsem pro něj já nikdy neudělala. pokusila jsem se ho na to dotázat i ve snu, ale tam nemám dost síly na to, abych mluvila, a tak tam spolu prostě jsme, já a on mezi kusy omítky, skla, špinavého textilu.

je vřelý a dívá se na mě s tichým porozuměním, po kterém jsem za života tolik toužila. po té, co umírám, sklání svou hlavu k mé a letmo mě líbá na čelo. v mých snech je pro mne bratrem - je pro mne tím, čím mi za života nikdy nebyl, a tak není divu, že se pokaždé probouzím s vlhkýma očima a zrychleným tepem.

drahý S.! kéž by mě místo trýznění nechal jednoduše spát. přestože toto přání míním velmi upřímně, nemám mu jeho duchařství za zlé: odpustila jsem mu v té podivné mezeře kdesi mezi jeho smrtí a jeho pohřbem. rád vybírá dluhy za mé prohřešky, kterých jsem se vůči němu dopustila. za to, že jsem pro něj nikdy netruchlila, ze mě vypáčil mou křehkou soudnost.


II.
čas od času se mi stane, že po nocích nedokážu spát. trpím ukrutnými bolestmi, které mě nutí dlouhé hodiny bdít, ruce pevně semknuté kolem pasu. tuto skutečnost tajím; dá se dokonce i říci, že si za ni mohu sama, protože moc dobře vím, co je jejím zdrojem. jsem nemocná, napadená parazitem, jenž přežívá v černu mého těla - v rozežraném, nemocném mase mých vnitřností, v živodárném teple a vlhku uvnitř mého žaludku. již dávno jsem se s ním smířila: vím, že už se ho nadosmrti nezbavím. pokaždé, když se odvážím rozříznout své měkké břicho a polít své hnijící orgány anestetikem, myslím na tebe, má nejdražší M. oddaluji svůj konec ne ze strachu, ale spíše z jakési odevzdané povinnosti, z dobře zažitého zvyku. oddaluji ho pro tebe, přestože již dávno nejsi mezi námi.

infekce, která hoduje na mých útrobách, je tvým dílem. je tvou součástí; když jsem přijala za svou tebe, dovolila jsem do svého těla vstoupit i jí. jak jsem mohla vědět, že ona bude tou jedinou hmotnou vzpomínkou, kterou mi na sebe zanecháš? copak mohu zabít to jediné, co mi po tobě zbylo? nechávám tu hroznou nemoc žít, protože ji miluji stejnou láskou, kterou jsem chovala i k tobě. krmím ji kusy vlastního masa, a občas se mi dokonce daří uvěřit, že to zlo ve mně, ten parazit, jenž mi vysává krev z žil, jsi doopravdy ty. v životě bych se neodvážila ti ublížit, a tak ho nechávám hodovat dál; snad mi to jednou, má drahá, odpustíš.

III.
nebojím se umírání ani bolesti. vidina mého tlejícího těla mě neděsí, protože vím, že nejsem jeho vlastníkem. nikdy mi nepatřilo a nikdy mi patřit nebude; jeho tkáň náleží těm, kteří již dávno odešli. kdykoli svírám ruce v pěsti, ubližuji tím i jim: nehty, jež se mi zarývají do masa - poškozené vrstvy kůže - dlaně, které krvácí. nic z toho není mé.

kdykoli skláním hlavu k modlitbě, nečiním tak pro sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Soukmenovec s depresí | 23. února 2017 v 20:35 | Reagovat

Tajemné, naturalistické, odporné a zároveň až morbidně vzrušující. Přesně tak jak to má být, soudruhu!

2 chlo | 30. dubna 2017 v 0:39 | Reagovat

Ráda bych napsala něco jiného než "úžasný styl psaní" nebo "skvěle napsané" ale já jsem nikdy pořádně neuměla slovně vyjádřit, co je ve mě psaný text schopný probudit, bohužel.
Začínám i trochu litovat, že jsem se rozhodla nějaký komentář vůbec napsat, ale nepřišlo by mi fér nevyjádřit se vůbec k něčemu tak dobrému...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama