povídky

AVE MARIA

28. srpna 2017 v 0:00
A tak je všechny pohřbila, mlčky a s láskou, čiré oči plné smutku, beze slz - silná dívka, která nikdy nekrvácí, která nikdy nevzlyká; silná dívka, která plakat nezačala ani poté, co jí došlo, že nezbyl nikdo, kdo by mohl pohřbít ji, ale která od té doby tak úplně nedokáže spát, protože jí vlastní tělo náhle přijde cizí: má strach ze svých odřených dlaní, z měkké křivky svého břicha, z úzkých stehen, které raší z jejích absurdně vystouplých kyčlí, ze svého propadlého hrudníku - děsí se, velmi se děsí dne, kdy ji naposledy zradí srdce, kdy jí vypoví plíce, kdy jí ztuhne krev; ví, že její opravdový domov je v hlíně, mezi rozkladem a červy, mezi jejími dávnými láskami a ztracenými přáteli, ale nemá žádného člověka, který by ji tam mohl uložit, a tak její duše trpí a křičí a naříká, protože si přeci jenom tajně přeje důstojnou a něžnou smrt

GONNA BE THE DEATH OF ME

8. května 2017 v 0:00
Jen se na ně podívejte: ty rozcuchané vlasy, ty horečnatě lesklé oči, ty odřené rty! Dva vychrtlí, vypelichaní vlci, kteří zakrvácenými tlamami požírají svobodu. Celý svět je sleduje se zatajeným dechem, a jim je to jedno tak, jak to jen lidem bez jakéhokoli náznaku budoucnosti jedno být může; plivou na něj se sebevražednou odvahou, odmítajíce pokoru, příslib které mají na dosah zlomené ruky.

MATKA, MOŘE

17. dubna 2017 v 0:00
amélie si olizuje rty a přemýšlí, zda na nich cítí krev či moře: neví rozdíl, protože jí oboje chutná stejně, po soli a po kovu, po smrti a chladu. ze svého batohu vytahuje malý kapesní nožík a několik jablek; dvě z nich šikovně rozřezává přesně v půlce a kouše do nich svými znepokojivě ostrými zuby. jablka jsou šťavnatá, sladká, krásně červená, a když se jejich rudá barva odráží v lesku ostré čepele, vypadá to, jakoby byl nůž potříštěný čerstvou krví. amélie přežvykuje a otáčí nástrojem sem a tam, nastavujíc ho skomírajícím slunečním paprskům; zádumčivě pokyvuje hlavou a přejíždí palcem své jediné ruky po hraně své poslední zbývající zbraně. podává dianě půlku jablka a otáčí hlavu jinam, aby se jí nemusela dívat do obličeje: otáčí hlavu jinam, proti větru, směrem k moři.

DEZINFEKCE

10. dubna 2017 v 0:00
marie se dáví na chodníku a se zavřenýma očima si zvrací duši z těla. je to neuvěřitelně ponižující: klečí na všech čtyřech v ztmavlé uličce a pod sebou má hroznou žlutavou hrudkovatou louži; je to ubohá, ubohá podívaná, a kdyby ji někdo zahlédl, pravděpodobně by si ji spletl se zatoulanou kočkou, která umírá na vzteklinu. velmi by se však mýlil - přestože je mariino počínání patologické a nezdravé, je cítit obezřetnou racionalitou, které žádné zvíře schopno není. příprava na něj je jako rituál: odhrnout vlasy - zavřít oči - prsty dovnitř, život ven. marie je rychlá a diskrétní, a jakmile je jí lépe, zavírá ústa, vytírá si obličej plátěným kapesníkem, vstává zpátky na nohy, upravuje si popruh brašny a jde pryč. dlaně má od štěrku špinavé, odřené a poškrábané.

 
 

Reklama